ObrázkyChorvatsko je na jednu stranu velice starou a na druhou stranu velice mladou zemí. První osídlení probíhalo již v době kamenné. Během posledních 2500 let bylo Chorvatsko v područí celé řady cizích císařů, kteří si toto území podrobovali a okupovali.
Diokleciánův palác
Diokleciánův palác
Diocletian's Palace in Split
Autor: Monika Hrdinová
Split
Model: Canon EOS 5D
Ohnisková vzdálenost: 24/1 mm
Doba expozice: 1/80 s
Clona: f/8
ISO: 400
Datum pořízení: 09. 09. 2011
Jednalo se především o Řeky, Římany, Ostrogóty, Avary, Slovany, Franky, Byzanty, Benátčany, Maďary, Tatary, později Rakušany, Francouze, Italy, Turky, Němce a Srby. To se odrazilo i na podobě dnešního Chorvatska. Zatímco některým chorvatským ostrovům v Jižní Dalmácii, které odlesnili ještě Benátčané, zůstala málo atraktivní řídká vegetace dodnes, města jako Split či Dubrovník by měla o mnoho méně co turistům nabídnout, kdyby se nemohla chlubit gotickými stavbami, které zde Benátčané postavili. Území dnešního Chorvatska a zejména jeho pobřeží Jadranu mělo strategickou roli důležité obchodní tepny mezi Evropou a Východem již před 3000 lety.
Illyrské kmeny na území Chorvatska
Přes archeologické nálezy pocházející z doby kamenné lze říci, že prvními zdokumentovanými obyvateli území dnešního Chorvatska byli Ilyrové (Ilyrské kmeny). Do 7. století př. n. l. obchodovali s Řeky a ti si během dvou století vytvořili na jejich území řadu základen a kolonií (např. ve městě Stari Grad na ostrově Hvar či v Solini na ostrově Vis). Ve snaze o získání území Ilyrů žádali o pomoc Římany. Výsledkem bylo připojení území k Římu v roce 9 n. l. Ilyrové se stáhli na území dnešní Albánie. První provincie, kterou zde Římané založili, nazvali llyricum.
Římská nadvláda
Pod římskou nadvládou země prosperovala – římský císař měl zajištěn dostatek vojáků a na oplátku poskytoval ochranu. Římané zde vybudovali mnoho sídel – Jadera (Zadar), Salona (Solin) a Pola (Pula). Ta byla jejich hlavním městem. Na pobřeží i na ostrovech stavěli letní paláce. Nejvýznamnějším římským císařem byl Dioklecián, který vládnul v letech 284 – 305 n. l. Jeho sídlem byla turecká Nicomedia (nyní Izmít), ale ve Splitu si nechal postavit luxusní palác, v němž strávil posledních 11 let svého života a jehož pozůstatky lákají tisíce návštěvníků Chorvatska ještě dnes.
První Chorvaté
Římské impérium se v 5. století n. l. zhroutilo a nechalo volnou cestu jiným dobyvatelům (Hunům, Gótům, Vlachům, Avarům a Bulharům). Od 7. století sem postupně přicházeli také Slované. Jedna skupina Slovanů pocházející z území dnešního Polska, byli Chorvaté. Dobyli římskou Panonii (dnešní území Slavonie) a většinu Dalmácie a ostrovy Šolta, Brač, Hvar, Vis a Korčula. Chorvaté tak byli zakladateli prvního jednotného chorvatského státu v čele s prvním chorvatským králem Tomislavem I. z dynastie Trpimírovců. Stalo se tak roku 925 n. l. Zhruba jedno století království prosperovalo, na čemž měl zásluhy také druhý král Petar Krešimir IV., vládnoucí v letech 1058 – 1074. Přibližně ve stejné době také jiné slovanské kmeny obsadily Balkán – Slovinci území dnešního Slovinska a Srbové území dnešního Srbska. Zuby si však již brousili Benátčani a Maďaři. Zatímco Benátčanům se podařilo obsadit pobřeží, Maďaři uchvátili většinu vnitrozemí a v roce 1102 přesvědčil (nebo donutil) maďarský král Kalman 12 nejmocnějších chorvatských kmenů k přijetí jeho nadvlády se zachováním práv na své zvyky a tradice. Tento svazek vydržel překvapivě až do roku 1918. V roce 1558 se sjednotily sněmovny Slavonie a Chorvatska a Záhřeb (Zagreb) se stal hlavním městem. Na pobřeží operovali v 16. století Uskokové. Byli to piráti se základnou v přístavu ve městě Senj od roku 1530. Poraženi byli Habsburky až v roce 1617. Ti Uskokové, kteří přežili, byli zahnáni 30 km do vnitrozemí do vesnice Otočac, odkud pak zmizeli beze stopy.
Rakousko-Uhersko
Chorvatské území mělo pro Rakousko-Uhersko strategický význam, protože to bylo jediné území, přes které mělo přístup k moři. Zájem však měla také Osmanská říše, a tak bylo potřeba čelit i jejím útokům. 1. 12. 1918 vznikl nový státní útvar – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (tzv. Království SHS). Spojily se tak území Centrálního Chorvatska, Slavonie, Dalmácie, Bosny a Hercegoviny, Kraňska, Dolního Štýrska a Srbského království. Království SHS se v letech 1913 až 1918 rozšířilo také o Vardarskou Makedonii, Kosovo, Vojvodinu a Černou Horu. V roce 1929 se pak Království SHS přejmenovalo na Království Jugoslávie. Když v roce 1941 nacistické Německo královskou Jugoslávii zlikvidovalo, ozvali se chorvatští Ustašovci (tj. chorvatští ultranacionalisti a fašisti) a vyhlásili Nezávislý stát Chorvatsko, jehož součástí bylo téměř celé území dnešního Chorvatska a Bosna a Hercegovina. V letech 1945 – 1963 je zde Chorvatská lidová republika a v letech 1963 – 1990 Socialistická federativní republika Jugoslávie. Od roku 1990 je pak oficiální název Republika Chorvatsko. Když v červnu roku 1991 vyhlásilo Chorvatsko a Slovinsko nezávislost, vypukl válečný konflikt. Válka trvala až do roku 1995.
Novodobé aliance
Od roku 2000 usiluje Chorvatsko o začlenění do různých mezinárodních vojenských a ekonomických uskupení (NATO, EU). Od 1. 4. 2009 je Chorvatsko členem NATO. Součástí EU by Chorvatsko mělo být od 1. 7. 2013.
