ObrázkyLemur sifaka zlatokorunkatý neboli sifaka Tattersalův (Propithecus tattersali) patří mezi nejvzácnější primáty na světě a při osobním setkání s tímto tvorem vás musí napadnout, že také mezi ty nejkrásnější.
Sifaka Tattersalův
Sifaka Tattersalův
Propithecus tattersali
Golden-crowned Sifaka (Tattersal's sifaka)
Autor: Karel Hrdina
Rezervace Daraina, severní Madagaskar
Model: Canon EOS 5D Mark II
Ohnisková vzdálenost: 200/1 mm
Doba expozice: 1/200 s
Clona: f/5.6
ISO: 320
Datum pořízení: 21. 10. 2011
- Latinsky: Propithecus tattersalli
- Anglicky: Tattersall's Sifaka, Golden-crowned sifaka
- Místní název: ankomba malandy
Sifaka zlatokorunkatý neboli Tattersallův byl pro vědu objeven relativně nedávno; přestože byl vědcem Ianem Tattersallem pozorován již v roce 1974, vědecky byl formálně popsán až v roce 1988. Zároveň však patří mezi nejvzácnější primáty na světě a při osobním setkání s tímto tvorem vás musí napadnout, že také mezi ty nejkrásnější.
Výskyt
Sifaka zlatokorunkatý obývá odlehlé oblasti na severovýchodě Madagaskaru (mezi řekami Loky a Manambato), jejichž celková rozloha nepřesahuje 2450 km2. Jedná se o lidmi zdevastovanou krajinu, v níž dnes odolává jen několik desítek izolovaných fragmentů lesních porostů (opadavé a poloopadavé suché lesy), z nichž jsou jen některé obydleny sifaky zlatokorunkatými. Tyto zbytky lesů jsou navíc dále ohrožovány kácením stromů a následným vypalováním, kterým si místní obyvatelé obstarávají půdu k zemědělským účelům.
Sifaka Tattersalův
Sifaka Tattersalův
Propithecus tattersali
Golden-crowned Sifaka (Tattersal's sifaka)
Autor: Karel Hrdina
Rezervace Daraina, severní Madagaskar
Model: Canon EOS 5D Mark II
Ohnisková vzdálenost: 70/1 mm
Doba expozice: 1/400 s
Clona: f/7.1
ISO: 400
Datum pořízení: 21. 10. 2011
Fotogalerie
Charakteristika
Sifaka Tattersalův
Sifaka Tattersalův
Propithecus tattersali
Golden-crowned Sifaka (Tattersal's sifaka)
Autor: Karel Hrdina
Rezervace Daraina, severní Madagaskar
Model: Canon EOS 5D Mark II
Ohnisková vzdálenost: 70/1 mm
Doba expozice: 1/400 s
Clona: f/7.1
ISO: 400
Datum pořízení: 21. 10. 2011
Sifakové zlatokorunkatí patří mezi menší druhy sifaků – od hlavy ke špičce ocasu měří 87 až 94 cm (z toho 42 až 47 cm tvoří ocas) a vážit mohou 3,4 až 3,6 kg. Pyšní se krémově bílou srstí, štětinkami na koncích uší a typickou oranžovo-zlatou „korunkou“ na hlavě. Rovněž ramena, horní část paží, hruď a stehna mohou být naoranžovělé. Obličej je černý, oči jasně oranžové. Mají dlouhé, silné končetiny, které jim umožňují až několikametrové skoky ze stromu na strom po kmenech či vysoko ve větvích. Žijí ve skupinkách od tří do deseti jedinců. Každá skupinka potřebuje oblast o rozloze přibližně 10 hektarů. Preferují nadmořskou výšku do 500 metrů. Jsou to denní zvířata, v noci spí vysoko v korunách stromů. Jejich potravu tvoří semena, listy, výhonky, nezralé ovoce a květiny, v období sucha (tj. duben až listopad) nepohrdnou ani kůrou stromů. Při hledání potravy mohou denně urazit 400 až 1200 metrů, více pak v období sucha, kdy je potravy nedostatek.
Na konci ledna přichází krátké období páření, během něhož se samci mohou dočasně přesunovat i do sousedících skupin. Samice mívají mláďata jednou za dva roky (nejdříve však ve dvou až třech letech věku). Mláďata přicházejí na svět v červenci až srpnu a po narození mají jen velmi řídkou srst. Zpočátku se přidržují na matčině břiše, později na jejích zádech. V prosinci jsou již zcela odkázaná na běžnou potravu, období kojení je ukončeno – matky striktně odmítají jakékoli snahy mláďat o získání mateřského mléka. Během jediného roku naberou mláďata 70 % hmotnosti dospělého jedince.
Hrozby a ochrana
Kromě zmíněného kácení lesů vedl ke ztrátě přirozeného prostředí také objev nalezišť zlata a jeho těžba v regionu. Hledači drahého kovu převracejí les doslova naruby – země je poseta děrami o průměru a hloubce až několika metrů. Navíc ani dnes ještě není konec lovu sifaků jako potravy zlatokopů či vesničanů. Politická nestabilita v zemi v roce 2009 přispěla rovněž k rozmachu pytlačení a mnoho zvířat bylo prodáno do místních restaurací jako delikatesa. Kromě člověka je predátorem také největší madagaskarská šelma fosa (Cryptoproxa ferox) a jestřábec madagaskarský (Polyboroides radiatus).
Velikost populace sifaků zlatokorunkatých je odhadována na šest až deset tisíc jedinců, žijících v několika vzájemně izolovaných lesích. Teprve od června roku 2005 je oblast o rozloze zhruba 570 km2, na níž se sifakové vyskytují, oficiálně označena jako chráněné území. Sifaka zlatokorunkatý je od roku 2008 klasifikován jako ohrožený druh.
Tento článek vyšel v časopisu PŘÍRODA č. 4/2012 pod názvem SE ZLATEM V KOŽICHU.
