ObrázkyPro svůj nevelký vzrůst si slon bornejský vysloužil přezdívku "trpasličí slon". Pokud ovšem na tento poddruh indického slona narazíte, jako trpaslík na vás rozhodně působit nebude. A co teprve, když se ocitnete uprostřed sloního stáda, čítajícího několik desítek těchto chobotnatců...
Slon indický bornejský
Slon indický bornejský
Elephas maximus borneensis
Borneo Elephant
Autor: Monika Hrdinová
Rezervace Tabin, Sabah, Borneo
Model: Canon EOS 5D Mark II
Ohnisková vzdálenost: 400/1 mm
Doba expozice: 1/500 s
Clona: f/5.6
ISO: 2500
Datum pořízení: 26. 10. 2013
Tabin - z jedné strany rezervace, z druhé palmová plantáž
Po čtyřtýdenním cestování na Borneu přijíždíme do přírodní rezervace Tabin v malajském státě Sabah. Únava z uplynulých týdnů nekonečných pochodů národními parky, nočních výprav do pralesů a spaní v levných hotýlcích nevalné kvality se v nás pomalu ale jistě akumuluje. V Tabinu nás ale čeká pohodlná dřevěná lodge s teplou sprchou, vynikající menu a profesionální personál. Všechny tyto výdobytky jsou obklopeny 1120 km2 pralesa. Přestože zde na většině území probíhala v 60. až 80. letech minulého století selektivní těžba dřeva, 90 km2 tvoří primární deštný les. Méně příznivý už je ale fakt, že rezervace těsně sousedí s nekonečnými plantážemi palmy olejné, což dává dost frustrující představu o tom, jak by toto místo mohlo vypadat, pokud by se záměry malajské vlády někdy v budoucnu změnily.
Džípem za slony
Z pohledu biodiverzity a možností pozorování zvířat je Tabin jedním z nejlepších míst malajského Bornea. Hned po příjezdu se setkáváme s naším průvodcem Rafelem. I když nás tu čekají celé tři noci, chceme si udělat jasný program, kdy a kam se za jakými zvířaty společně vypravíme. Na našem vytouženém seznamu druhů jsou i sloni bornejští, kterých by se v tabinských lesích mělo toulat 200 až 300 jedinců. Abychom zvýšili své šance spatřit největší savce Bornea, domlouváme si rovnou dvě vyjížďky džípy – brzy po rozednění a druhou v pozdních odpoledních hodinách. To jsou totiž nejlepší časy pro setkání se slony.
Olejným palmám nedokáží sloni odolat
Slon indický bornejský
Slon indický bornejský
Elephas maximus borneensis
Borneo Elephant
Autor: Monika Hrdinová
Rezervace Tabin, Sabah, Borneo
Model: Canon EOS 5D Mark II
Ohnisková vzdálenost: 235/1 mm
Doba expozice: 1/500 s
Clona: f/5
ISO: 2500
Datum pořízení: 25. 10. 2013
Slon indický bornejský
Slon indický bornejský
Elephas maximus borneensis
Borneo Elephant
Autor: Monika Hrdinová
Rezervace Tabin, Sabah, Borneo
Model: Canon EOS 5D Mark II
Ohnisková vzdálenost: 400/1 mm
Doba expozice: 1/500 s
Clona: f/5.6
ISO: 2500
Datum pořízení: 25. 10. 2013
Z obra trpaslíkem
Domovem slona bornejského (Elephas maximus borneensis) jsou nížinné tropické lesy v severovýchodní části Bornea, a to v malajském státě Sabah a indonéském Kalimantanu. O jeho původu se dlouho vedly rozporuplné debaty a jako samostatný poddruh byl rozlišen teprve nedávno. Dříve se mělo za to, že se potomci bornejských slonů dostali na Borneo v 18. století jako dar tamnímu sultánovi a poté byli vypuštěni do přírody, kde zdivočeli. Teprve před několika lety bylo dokončeno testování DNA, kterým se prokázala genetická odlišnost od ostatních asijských slonů. Bylo zjištěno, že sloni se na Borneo dostali před zhruba 300.000 let, a to přes tehdejší pevninský most z Asie a Sumatry (zmizel před 18 tisíci let). Časem se jejich vzrůst zmenšil, uši se staly relativně většími, ocas delší a kly rovnější. Kly mají většinou jen samci. Dnes je slon bornejský nejmenším ze čtyř rozeznávaných poddruhů slona indického, navíc má o jeden pár žeber více. Pro představu rozdílů ve velikosti: dospělý slon africký (samec) váží až 10 tun a v kohoutku měří až 4 m; samec slona indického váží až 6 tun a měří až 3,4 m. Samec bornejského slona váží „jen“ kolem 3 tun a vysoký je přibližně 2,5 m. To znamená, že oproti svému africkému příbuznému může být slon bornejský až třetinový.
Proti slonům oheň
Na Borneu jsme si už zvykli, že odpoledne často prší. Skoro nikdy to však nebyl dlouhotrvající déšť, který by nás donutil k nějakému výraznému omezení programu. Kdyby nám ale mělo pršet během večerní vyjížďky za slony, na nekryté korbě džípu by to moc příjemné nebylo, o focení ani nemluvě. Tentokrát se na nás ale štěstí neusmálo, lije až do noci. Výjezd proto přesouváme na další den. A opravdu – počasí následující večer vypadá daleko příznivěji. Půda je sice stále promočená, ale obloha je téměř jasná a na obzoru se pomalu začínají rýsovat první červánky.
Následkem otravy zemřelo v Tabinu 13 slonů
Vyrážíme na již známou cestu. Rafel je zkušený a nadšený průvodce. Když podél plantáže u cesty spatříme hořící ohně, vysvětluje nám, že je to kvůli slonům. Majitelé plantáží si nepřejí, aby do nich sloni vstupovali. Navíc na ochranu palem proti škůdcům používají pesticidy a asi před rokem tu následkem požití otrávených palmových listů zemřelo 13 slonů. Tomu chce vedení rezervace zabránit. Jako všechna divoká zvířata se i sloni bojí ohně a tyto záměrně zapálené menší, ale četné ohýnky by je měly od vstupu do plantáže odradit. Pro slony v Tabinu je to naprosto nová situace.
Stádo slonů nám zatarasilo cestu
Jedeme asi 20 minut, když v tom uvidíme asi 100 m před námi na cestě stádo slonů. Řidič vypíná motor. Těžko ty slony všechny spočítat... Jsou na cestě, v lese i v trávě podél příkopu u cesty. Sloni jsou všude. Ty, které nevidíme, slyšíme troubit z pralesa. Rafel říká, že jich je minimálně šedesát, největší skupina slonů v Tabinu. Zvířata jsou zmatená. Chtěla přejít cestu a před setměním vklouznout do plantáže za svými oblíbenými pochoutkami. Jenže tentokrát se jim něco nezdá. Nelíbí se jim ohně podél plantáže.
Sloni si to namířili rovnou k nám
Skupinka slonů vedená mladým zvědavým samcem si to po cestě namířila pomalu ale rozvážně směrem k nám. Naštěstí si po pár metrech tento kousek rozmysleli. Mezi tím za námi zastavuje další džíp s turisty. A za nimi se objevují další sloni. Nemůžeme couvat. A další sloni vystupují z pralesa hned vedle nás... Svůj pohyb máme omezit na minimum. Můžeme fotit, ale rozhodně nesmíme používat blesk. Přestože by si nikdo z nás nedovolil ho použít, slyšíme od Rafela toto preventivní upozornění každou chvíli. Blesk by totiž mohl slony vyprovokovat a my bychom mohli být v pěkném maléru.
Těžko říct, jak dlouho tato situace trvala. Možná půl hodiny. Ale srdce nám bušila až v krku. Ne však strachem z těchto obrovských zvířat, ale vzrušením z takto blízkého setkání. Když jsme motor opět nahodili, sloni se z cesty stáhli do příkopu a zpět do pralesa a uvolnili nám cestu. Slunce už téměř zapadlo a my jsme pokračovali noční jízdou, při níž lze při troše štěstí spatřit tvory mnohem menší, lovící pod rouškou tmy. Když jsme se stejnou cestou vraceli o hodinu a půl později zpět, sloni stále pobývali na kraji pralesa. Do plantáže se tuto noc nedostali…
