Afrika

25.03.2013 / Monika Hrdinová

Zapomenuté gorily v Kongu

Národní park Kahuzi-Biega ve východním Kongu ukrývá největší poddruh gorily. Tím je gorila východní neboli Grauerova (Gorilla beringei graueri). Setkání s těmito obry je nezapomenutelným zážitkem. Navíc se zde nabízejí skvělé fotografické příležitosti.

Touha navštívit D. R. Kongo ve mně zrála dlouhou dobu. Divoká příroda, neprobádané pralesy, tajemní živočichové. Poznat tak alespoň kousek z tohoto bohatství! V září roku 2012 se mi můj sen vyplnil. „Není tam náhodou válka?“, ptali se mě známí s pochybnostmi v hlase. Problémy s rebely v Kongu v té době totiž zrovna gradovaly. Ale tam, kam jsem chtěla, měla být situace stabilizovaná. Alespoň prozatím…

A tak jsme na konci září 2012 přistávali na letišti v Kigali v sousední Rwandě, která měla být součástí naší třítýdenní cesty. Hranice do Konga jsme překročili po zemi u města Bukavu v provincii Jižní Kivu. Konžská víza jsme měli vyřízená dopředu, což mělo snížit riziko možnosti pochtívání úplatku místních zkorumpovaných úředníků. Projeli jsme bez problému. Asi hodinu a půl z Bukavu začíná národní park Kahuzi-Biéga. To byl náš cíl.

Kahuzi-Biega - zapomenutá divočina

Navzdory své významnosti co do biologické diverzity jen málo lidí slyšelo o národním parku Kahuzi-Biéga. Přitom do roku 1993 navštěvovalo park až 7 tisíc turistů ročně. Nechyběly mezi nimi ani významné osobnosti jako třeba Bill Gates. Genocida v sousední Rwandě v roce 1994 a další mnohaleté konžské války a konflikty jen přispěly k aktuální tíživé situaci parku. Mnoho goril bylo zabito pro maso, stejně jako i jiných zvířat obývajících park (šimpanzi, lesní sloni, antilopy, leopardi, guerézy aj.). Turismus je zde klíčovým faktorem pro záchranu goril východních a celého parku vůbec.

Park byl pojmenován podle dvou nejvyšších vrcholů (vyhaslých sopek), které se v něm nacházejí: Kahuzi (3308 m) a Biéga (2790 m) a zaujímá rozlohu 6000 km2. Ten hlavní důvod pro jeho založení v roce 1970 byla ochrana populace největšího poddruhu gorily – gorily východní neboli Grauerovy (Gorilla beringei graueri). Lesy parku Kahuzi-Biéga jsou jejím jediným útočištěm.

Park rozdělený do dvou sektorů, spojených jen úzkým koridorem, je jednou z největších chráněných oblastí ve střední Africe. Pásmo horského lesa se nachází v nadmořské výšce od 1800 do 3300 metrů a zaujímá rozlohu okolo 600 km2. Většinu plochy však tvoří nížinný tropický prales, nacházející se ve výškách od 600 do 1200 m. Gorily východní obývají oba typy prostředí.

Gorily a její poddruhy

Že jste o nich ještě neslyšeli? Není se čemu divit. V zoologických zahradách se chovají gorily západní (Gorilla gorilla gorilla), což je jiný poddruh goril, vyskytující se v západní rovníkové Africe (Gabun, Kamerun, Rovníková Guinea, obě Konga). Západních goril je odhadem asi 100 tisíc. Kromě toho existují ještě horské gorily (Gorilla beringei beringei), jejichž výskyt je striktně vymezen na malé území na hranicích mezi D. R. Kongem a Rwandou a další populace žije na západě Ugandy. Celkem je horských goril asi 880. Nejméně známým poddruhem je gorila nigerijská (Gorilla gorilla diehli), jejíž populace pravděpodobně nepřesahuje počet 200 jedinců. Žije jen v pralesích kolem hranice mezi Nigérií a Kamerunem. Východní gorily se vyskytují výhradně v D. R. Kongu, a to pouze v národním parku Kahuzi-Biéga. D. R. Kongo je tak jedinou africkou zemí, na jejímž území se vyskytují tři ze čtyř poddruhů goril. Kromě toho tu z velkých primátů žijí i šimpanzi (Pan troglodytes) a méně známí bonobové (Pan paniscus). Gorily jsou naši blízcí příbuzní - sdílíme s nimi až 99 % DNA.

Ukratnutý harém

S  habituací východních goril se v národním parku Kahuzi-Biéga začalo v roce 1972 a první turisté tu měli možnost spatřit tato majestátní zvířata již o rok později. V parku je v současné době habituovaná (tedy přivyklá na lidskou přítomnost) jen jedna gorilí rodina, obývající horský sektor. Po vůdčím samci je pojmenovaná Chimanuka. Co do počtu členů však překoná jakoukoli jinou habituovanou rodinu známějších goril horských. Východních goril v této rodině bylo v době naší návštěvy celkem 36. Dnes již třicetiletý stříbrohřbetý samec vedl skupinu 17 samic a 18 mláďat ve věku od 4 měsíců do 9 let. Kromě této rodiny v horském sektoru sledují stopaři každý den ještě dalších 8 nehabituovaných gorilích rodin a jednoho osamoceného habituovaného samce Mugaruku, kterému chybí jedna ruka. Před pár lety Chimanuka využil příležitosti a jeho samice mu ukradnul. Od té doby žije Mugaruka sám.

Kolik jich (jim) zbývá?

V těchto sledovaných rodinách je aktuálně potvrzeno 131 goril východních. V celém horském sektoru pak žije odhadem 280 jedinců. Počet východních goril žijících v nížinném sektoru je nejasný. Vzhledem k špatné bezpečnostní situaci v nížinných oblastech zde nelze gorily spočítat ani je stopovat. Je však jisté, že jejich populace prudce klesá – především pod tlakem různých ozbrojených skupin operujících v nížinných lesích a rostoucímu počtu obyvatel. Podle informací poskytnutých vedením parku tu v roce 1990 žilo na 17000 goril, dnešní odhad je necelé 3000.

Pohádková hodina s gorilami

O půl jedenácté vyjíždíme džípem z Tchivangy, centrály parku. V džípu s námi jede několik rangerů. A kalašnikovů, jejichž hlavně míří do stropu. Cesta vede lesem, je samý výmol a kámen. Ve voze to s námi poskakuje, až se člověk neubrání myšlence, jestli jsou ty zbraně opravdu zajištěny… Jízda však trvá jen deset minut a vystupujeme. Instrukce, jak se máme v přítomnosti goril chovat, nás poslouchá celkem sedm turistů. Pravidla se v ničem neliší od těch, které platí během návštěvy u goril horských: dodržovat od nich minimální vzdálenost 7 m, nefotit s bleskem, žádné prudké pohyby, mluvit potichu, nedívat se samci do očí… Navíc si však máme přes obličej nasadit roušku. Návštěva u goril bude trvat jednu hodinu. Vše je nám jasné, vyrážíme – teď už pěšky.

Hustým lesem nevede žádná stezka. Ranger a průvodce před námi prosekává hustý porost mačetou. Po necelých deseti minutách zastavujeme. Gorily jsou prý již velmi blízko. (A tady je rozdíl oproti výpravě za gorilami horskými. Pěšky to k nim totiž trvá minimálně hodinu, ale někdy také 5 hodin – podle skupiny, kterou vám vedení parku přidělí. A snadný pochod to rozhodně není – jsou to přece gorily horské...) Na místě je již několik stopařů. Odkládáme batohy. Máme poslední šanci na kontrolu baterií a paměťových karet.

Romantika v džungli

Pomalu následujeme průvodce a po pár metrech prožíváme první setkání: Chimanuka leží uprostřed mýtiny a láskyplně se naklání nad jednou ze svých družek. Naše přítomnost ho vůbec neznervózňuje. Naopak. Mám pocit, jako by rozuměl, jak je pro něj a jeho rodinu důležité, že jsme se na ně přišli podívat. Je to velmi romantické, až dojemné. Po pár minutách se z lesa vynořilo několik samic s mláďaty na zádech. Usadily se mimo náš dohled, ale průvodce a stopaři překážející vegetaci odsekli mačetou a nám se tak naskytl pohled i na hrající si mláďata. Možnosti pozorování a fotografování těchto charismatických zvířat zde byly fantastické. Pohled do tváře gorily ale evokuje dojem, že se vlastně o zvíře nejedná. Jsou nám tolik podobné! Hodina u goril utekla jako voda. Nezapomenutelný zážitek však zůstane v srdci do konce života.

Kolik stojí hodina u goril?

Během září 2012 navštívilo gorily východní celkem jen 14 turistů. Takové ubohé skóre rozhodně neplatí u návštěv goril horských v sousední Rwandě. Jejich mediální propagace v posledních letech je tak úspěšná, že ani zvýšení poplatku za jejich návštěvu z 500 na 750 USD od 1. 6. 2012 v národním parku Volcanoes  nemá žádný vliv na počet zájemců o tuto snad nejdražší turistickou atrakci na světě. Rwanda má dnes 8 habituovaných gorilích rodin. Každou z nich denně navštíví 6-8 turistů! Je to jeden z nejvýznamnějších příjmů rwandské státní pokladny. Za horské gorily v Ugandě zaplatíte 500 USD. Poplatek za návštěvu východních i horských goril v D. R. Kongu je dnes zatím „jen“ 400 USD. Navíc cesta ke gorilám východním v parku Kahuzi-Biéga je fyzicky nejméně náročná.

Bezpečnostní situace v D. R. Kongu

Během cesty po východním D. R. Kongu na přelomu září/října 2012 jsme problémy s bezpečností nikde neměli. Kromě parku Kahuzi-Biéga jsme navštívili i Gomu – hlavní město provincie Severní Kivu. V plánu byla i návštěva horských goril a výstup na sopku Nyiragongo v národním parku Virunga, jednu z mála sopek na světě, kde můžete nahlédnout do kráteru plného bublající žhavé lávy (a na jeho okraji strávit noc). Tento program se ale uskutečnit nepodařilo. Několik měsíců před naší návštěvou byl park Virunga pro veřejnost z důvodu bezpečnosti uzavřen – operovaly tu rebelové zvaní M23 (Tutsiové pocházející z Rwandy) a došlo k mnoha útokům na konžské obyvatelstvo. Několik set tisíc lidí bylo nuceno opustit své domovy. Zhruba měsíc po našem návratu domů obsadili tito rebelové i Gomu. Zabili mnoho lidí, včetně konžských vojáků. Situace se zlepšila až v roce 2013. V oblasti bylo dosaženo křehké stability. Národní park Virunga je opět otevřen a gorily i Nyiragongo čekají na své návštěvníky…

Gorila východní (Grauerova)

  • Latinský název: Gorilla beringei graueri
  • Výška (samci): 165 – 175 cm (ve vzpřímené poloze)
  • Výška (samice): okolo 140 cm (ve vzpřímené poloze)
  • Váha (samci): 140 – 200 kg, byly však zaznamenané případy volně žijících samců vážících až 225 kg a měřících přes 183 cm)
  • Váha (samice): 100 - 110 kg
  • Strava: výhradní vegetariáni
  • Délka březosti: 9 měsíců
  • Délka života: 45 – 50 let

Potomstvo: Samci pohlavně dospívají ve věku 12 – 15 let, samice ve věku 7 – 8 let. Další mládě mohou mít samice po 4 letech od narození prvního potomka. Samice kojí mládě do 3 let. Výjimkou nejsou dvojčata.

Rodinná struktura: Na rozdíl od goril horských, kde ve skupině může být i několik stříbrohřbetých samců, rodinu východních goril vede vždy jen jediný stříbrohřbetý samec. Ve skupině jsou dále samice a mláďata. Mladé samce ve věku od 12 let stříbrohřbetý samec ze skupiny vyžene, příp. odejdou sami (příležitostně se jim povede odejít s některou ze samic).

Denní režim: Gorily východní mají denně 3 období krmení a 3 období odpočinku. Vstávají ráno okolo 6. hodiny. Ráno se krmí listím, dopoledne ovocem a odpoledne bambusovými výhonky. Za potravou se během dne přesouvají na různá místa. Po jídle odpočívají vždy zhruba hodinu. Okolo 17.30 – 18.00 si připravují hnízdo a ulehají ke spánku.

Jak navštívit gorily východní v Kongu?

Nejjednodušším způsobem jak zorganizovat návštěvu národního parku Kahuzi-Biéga a spatřit východní gorily je kontaktovat některého z doporučených turistických operátorů uvedeného na stránkách konžského národního parku Virunga. Nám pomohl cestu zorganizovat průvodce Emmanuel z Gomy (www.okapitoursandtravel.com).

Pro vstup do D. R. Konga je potřeba mít předem vyřízené turistické vízum.

Článek vyšel také v časopisu PŘÍRODA č. 4/2013 (pod názvem ZAPOMENUTÝ SKVOST KONGA).